1. Ami Zastydím se v duši svý
když někte E rý lidi slyším Ami říct:
"Věrnost, cit a přátelství",
E to mám chuť z nich kůži Ami svlíct.
C Vždyť je znám a už G spoustu let,
D z těhle slov si Dmi žijou A jen
a C každej den G dokážou D brát pod heslem " Dmi Vem, kde A vem".
®: A Co dalo nám A6 vlastně A do vínku dvacátý století?
Pár válek, svobodnou maminku, kouřový prokle E tí.
A Hmi stovky těch, co se snažej žít z lidí jako my,
těch, co svět ženou bůh ví kam
do věčný E hluboký A tmy. Ami
2. Každej den musím si znovu říct
"Zítřek lepší bude snad".
A večer sám přemejšlet o té spoustě zla a zrad.
Hola, hej, no zrovna vy,
už máte všechno, co jste mohl mít
a duše nic, nic vám neříká,
takže nemáte se o co bít
®: + Co dalo nám vlastně do vínku dvacátý století?
Pár válek, svobodnou maminku, kouřový prokletí.
(do stracena)