Brontosauři

Kolik je smutného,
když mraky černé jdou
lidem nad hlavou smutnou dálavou.
Já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,
za čas odletěl, každý zapomněl.

® Měl kapsu prázdnou Franky Dlouhán,
po státech toulal se jen sám a že
byl veselej, tak každej měl ho rád.
Tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase
jede dál. A každej kdo s ním
chvilku byl, tak dlouho se pak smál.

Tam kde byl plač tam Franky hezkou píseň měl
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
A když pak večer ranče tiše usínaj
Frankův zpěv jde dál nocí s písní dál ...

Tak Frankyho vám jednou našli, přestal žít,
jeho srdce spí, tiše smutně spí.
Bůh ví jak, za co tenhle smíšek konec měl,
farář píseň pěl, umíraček zněl ...