Hráz
1. Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl
pár kůží a krb, co dřevo z něj voní.
S jarem, když máj rozdá barvy svý
tu sosna krásná nad chajdou se skloní.
a říčka, když stříbrným hávem
se přikryje s ránem
svý ahoj jí dáš a pak je tu den.
Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá
svět s ním, svět s ním.
2. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
a koruny stromů tě uvítaj rosou
víš, že času je dost, to znáš
a možná potkáš někde dívku bosou.
Po slůvkách, který se říkajŹ
po dnech plných stisků
vás uvítá chajda a pak je tu den
Zazní údolím kytara tvá, ...
3. Však táhlé volání náhlé ti přeruší snění
a oznámí všem - je poslední den.
Voda zaplaví údolí
sosnu, chajdu, pohled zabolí.
Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den
co nosil tě v náruči romantické.
Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá
svět s ním, svět s ním.
1. Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl
pár kůží a krb, co dřevo z něj voní.
S jarem, když máj rozdá barvy svý
tu sosna krásná nad chajdou se skloní.
a říčka, když stříbrným hávem
se přikryje s ránem
svý ahoj jí dáš a pak je tu den.
Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá
svět s ním, svět s ním.
2. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
a koruny stromů tě uvítaj rosou
víš, že času je dost, to znáš
a možná potkáš někde dívku bosou.
Po slůvkách, který se říkajŹ
po dnech plných stisků
vás uvítá chajda a pak je tu den
Zazní údolím kytara tvá, ...
3. Však táhlé volání náhlé ti přeruší snění
a oznámí všem - je poslední den.
Voda zaplaví údolí
sosnu, chajdu, pohled zabolí.
Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den
co nosil tě v náruči romantické.
Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá
svět s ním, svět s ním.