1. Obrysy Dmi domů ztrácí stín, po loukách bloudí mlhy dým
a z černých krovů větví hvězdy ch C těj’ jít k F nám,
tak ještě A pod zadek si dát pár dek, co v B noci budou hřát,
a Gmi za ruku tu svou, bez níž by A stejskalo se, až začnete Dmi hrát.
Podivná vůně z blízkejch chat, dřevo je krása, co máš rád,
když smůla z ulomených větví zdobí kmen,
do láhve z limonády dát něco, co zmírní žízeň, hlad,
a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát.
®: Dmi Písnička je lék, člověk by povstat chtěl a smeknout,
když doba na kahánku pláče smutek má,
čistá jak Gmi studánka, když zní, nocí když Dmi rozhněvaně hřmí,
a vůbec A nejhezčí je, když smíchem zazvo Dmi ní.
Naposled podívat se jsou mámy, zda děti ještě spěj’,
ještě se marně ladí, však taky ne moc,
a pak už cosi uvnitř rozplyne se, jen oči hledaj’ dál,
tam v ohni kdesi uprostřed je všechno, co sis odjakživa přál.
®: Dmi C F A B Gmi A Dmi
®:
Brontosauři
