Brontosauři

Naposledy, mamičko, sa podívajte,

vy, tatínku, pod kabát mi bílé dajte,

pro císaře pána tu smutnú notu hrajú,

v Hradišti ňa dneska večer mundúr dajú.



Ty můj kvítku malovaný, nevrátím sa,

kdesi pod tou rúžou v klopě srdce klesá,

do kostela v bílém už ťa vidím vcházet,

jestlipak i v nebi može láska scházet?



Spravedlnost, kde si bola, když šli drábi,

maměnky už ruky bolí, a já su zdravý,

kdo tu bude orat, kdo políčko sklízet,

kdo před domem listí z lipky, kdo uklízet?



Já vím, Bože, že starostí nad hlavu máš,

že už takhle hněv a bolest, že neuhlídáš,

/: až večer u okénka maměnka budú zpívat

o tom, že sa brzy vrátím, tu zkus sa dívat. :/