Brontosauři

Dávno už v polích stichnul pokřik vran
měsíční záře, vločky poletují tu a tam
to jednou večer přišla paní Zima
pozeptat se co a jak se mám.
Dřevěný teplo voní po trámech,
nechal jsem vodu ohřát na čaj,
na grog na kamnech
pak v rohu u skleničky
začal jsem si zpívat jak dřív bylo líp.

® Asi už stárnu nebo hloupnu snad,
já jsem měl Máyovky aWolkra rád
a než jsem šel s holkou,
řek´ jsem stokrát snad
jak je mi milá, něžná, hezká
a jak bych chtěl ji mít rád.

Najednou všechno se to zvrtlo tak
na pramen žába sedla a na helmy
černej pták,a já si myslím,
že na tenhle podivnej svět
asi nepatřím.Jen ta má Sázava
mi občas vrátí chuť se smát, někdy
se zastaví tam přítel, děvče, kamarád
pak v rohu u skleničky
zpíváme si o tom jak dřív bylo líp. ®
Dávno už v polích ... co a jak se mám.