Máš E na patách kus dehtu, to od pražců, cos’ šlapal A tmou,
jak F#mi vydech’ jsi si, když jsi nechal všechno špatný za se E bou,
ta špína cesty posvátnou má vlastně A tvář,
proti F#mi všem špínám, cos’ tam nechal, svítí nad ní svato E zář.
®: Jdou E nocí a pražce se houpaj’
a do kopců stoupaj’, maj’ měsíce stín,
maj’ naruby snad život A svůj,
jak děti E chtěj’ si hrát.
Tam smáli se ti všichni, tady si tě každej ctí,
to proto, že jsi jeden z nich, jeden z nich, a každej to ví,
a možná umíš s lasem anebo vařit dobrej čaj,
ta hra má jméno "člověk", tak ji nezkaž, jdi a hraj. ®: ®: