Brontosauři

Večer zapálil svíčky okolních lamp,

ruku na tváři, ze mě si čteš,

holka, tam smutku je na knížku, a já nevím, co s ním,

pravda s nepravdou, láska i lež.



A písničky smutný, že ze slz by déšť

pokryl zahrádky nad Berounkou,

tak směj se a mluv, ať cítím, že jseš,

já skloním se nad panenkou.



®: Já oči tvý, když bouří se a lesknou, jak když spíš,

a když se nade mnou sklopí, mám rád,

jsi štěstí, co splétá mi smích na dlaních,

jsi můj jedinej hřích.



Večer zapálil svíčky okolních lamp,

a ty chodíš, jak bych nebyla snad,

těch večerů, co myslela jsem na tebe, víš,

jak bys odněkud zdaleka spad'.



®:



Já oči tvý, když bouří se a lesknou, jak když spíš,

a když se nade mnou sklopí, mám rád,

jsi štěstí, co splétá mi smích na dlaních,

jsi můj jedinej hřích, jsi můj jedinej hřích ...