Cenzura 437

Začalo to celkem nevinně
neměla nic říkat teď už vím
řekl všechno co ti chtěl
a ty si se jenom pousmála

Oba mysleli hned na konec
nad otázkou být či nebýt
nejsem shakespear jak jsem chtěl
to mě mrzí příběh končí

teď se ptám jestli víš
jak tě chtěl
taky jestli ho máš pořád ráda
možná se to nikdy nedoví

teď se ptám jestli víš
jak tě chtěl
taky jestli ho máš pořád ráda
možná se to nikdy nedoví

A pak potkáte se mezi dveřma
pozdravu se ani jeden nedočká
dřív to byla kámoška a taky láska
to už nás teď nezajímá

zas to bolý a pak to přejde
náladu máš střídavou
chvíle štěstí a chvíle smutku
ta vzpomínka proletí ti hlavou

teď se ptám jestli víš
jak tě chtěl
taky jestli ho máš pořád ráda
možná se to nikdy nedoví

teď se ptám jestli víš
jak tě chtěl
taky jestli ho máš pořád ráda
možná se to nikdy nedoví

tak jako já