Daniel Hůlka

Vím, že mám tu moc projít mříží a zmizet z vašeho světa,
jaký by pak ale mělo všechno smysl?
Kdyby jediným démonem našeho života zústala lhostejnost...

Mříží můj stín dál moh by jít a stopy smést,
jít já teď s ním, měsíční svit moh´ by nás vést
pán démonů, vás má se ptát
čí ztrátou snů má být můj pád?

Z mříží jen kříž nad sebou mít sám chtít smít stát,
smích váš sem zní, jak s ním mám žít, a s ním se smát?
pán démonů, vás mám se ptát
čí ztrátou snů má být můj pád?

Vím, že jsem jen zhmotnění odvrácené strany vašich snů,
môj pád tedy bude jenom vaším pádem,
nemůžete být volní,
dokud své démony neosvobodíte sami v sobě...

Mříží můj stín dál moh by jít a stopy smést
jít já teď s ním, měsíční svit moh´ by nás vést
pán démonů sám v přítmí stál
sám v přítmí stál, sen se mu zdál..