Daniel Landa

Původním záměrem bylo pár slok,
vykřičníky, jenž by svědomím zněly.
Chtěl jsem žalovat prokletý rok,
kdy Čechové nestříleli.

Chtěl jsem být jízlivým k mlčení mas,
na starou jizvu pak chtěl jsem se ptát.
Fakt ty mě zděsil ten šílený čas,
rok osmašedesát.

recitativ – originální záznam z rádia o invazi

U okna stojíš a pláčeš, Danielo.
O čempak asi kluk ve tvým břiše sní?
Ten rok se prý téměř nestřílelo.
No a ten kluk to teďka dává do písní.

Víc než šest tisíc tanků nám zacpalo krk.
A osm set letadel, jak hejna vran,
hrdiny zahnaly za první smrk -
- draply nás, snad ze všech stran.

Tanky tu duněly ulicemi.
Národní muzeum rozstřílely.
Půlmilion chlapů z pěti zemí
- ráj pro mosazný včely.

Pár hodin trvala poprava jarní touhy.
Nechce se věřit, co v rádiu povídá pán.
Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy.
Svobodný národ byl za chvilku ukřižován.

U okna stojíš a pláčeš, Danielo.
Neboj a věř, že zas bude líp.
To se ještě tenkrát nevědělo,
zda bůh se navrátí nad horu Říp.

V očích mužů ponížení -
- bezmocně otáčí dopravní značky -
- zranění lidé a ublížení
z velmi těžké nakládačky.

A v naší louži našli se tací,
kteří sem volali cizí tanky.
Ti dobře slouží a tak se to vrací -
- na kolej bité kurtizánky.

Pár hodin trvala poprava jarní touhy.
Nechce se věřit, co v rádiu povídá pán.
Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy.
Svobodný národ byl za chvíli ukřižován.

U okna stojíš a pláčeš, Danielo.
O čempak ten kluk v tvým bříšku sní?
Ten rok se prý téměř nestřílelo.
No a ten kluk to snění narve do písní.