Daniel Landa

Nevím pro? jsem poslední noc nemohl spát,
p?ece není tu nic, ?eho m?l bych se bát,
jdu zas krysy jak obvykle na smrt hnát,
co je to za mrak, co se mi do mysli vkrad.
Vím co je umírat, znám všechnu bolest tady toho sv?ta,
m? neublíží nenávist, už v?bec ne zlá v?ta,
když cit se zvolna probouzí, to s Krysa?em je veta,
musím odejít hned, jak dozní píse? staletá.
Radši a? pojdu, a? smrt m? skolí,
láska nepat?í do srdce Krysa?e,
co po mn? chceš, Osude, vždy? to bolí,
pro? podíval jsem se dnes týhle žen? do tvá?e.
Na obzoru vidím matn? rudou skvrnu, je jako krev,
k tomu slyším, a to je špatn?, lidí ?ev.
Jak voda dav se valí, te? už jej nezastaví nejpevn?jší val.
Ta síla trhá skály, a b?h se na to ani radši nedíval.
Vidím jak domy ho?í, jak n?kdo bezd?vodn? krev tu prolévá.
Jak hodnoty se bo?í, z tý hr?zný p?edstavy m? horko polévá.
Musím z?stat tím, kým jsem byl,
jako prázdnej pokoj v opušt?ným dom?,
díky za to, že jsem pochopil,
že láska není pro mn?.
Osude, jak jsem Ti te? za výstrahu vd??ný,
ješt? dneska tohle místo opustím,
pro tenhle kraj jsem velmi nebezpe?ný,
díky za to, že to vím.