Daniel Landa

Je nádhernej večer tak začínám psát
A víno mi dodalo sil
Bůh mi byl svědkem, když měl jsem tě rád
To tenkrát snad ještě byl
Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet´
V nich stálo jak v tvým klínu spím
Však s posledním volnem se roztříštil svět
v němž nikdy tě neopustím

® Pak u vlaku ty, cizí žena
Promiň mi že jsem ti lhal
Ještě teď slyším tě toužebně sténat
Tu tvoji fotku jsem –roztrhal.

Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám
Víš, já jsem teď tady. Ty tam.
U díry v blátě se sám sebe ptám
A sám si i odpovídám

® Proč u vlaku jste stály, na mě jste se smály
Ty a moje máma. Starší cizí dáma
Dětskej pokoj k smíchu. Po večerním v tichu
Rozhovory váznou. Vždyť mám duši prázdnou.
Vzpomínky jen bolí. Ať už na cokoliv
Ztracenej je klíč. Už abych byl pryč
Zpátky se chci vrátit. Né se tady ztratit
Fronta zpátky láka. Domov pro vojáka.

Když země je rozrytá polibky děl
A hvízdání protíná vzduch
Píše Ti kacíř co do pekla chtěl
Pro mámení barevnejch stuh.
Pro tenhle okamžik nemůžu lhát
A utíkat jak malej kluk
Ať jinej zabuší u vašich vrat
Mě uhranul polnice zvuk

® Když zatroubí nám k boji, tak to za to stojí
Nenávist a láska, kolem země praská
Plameny se mají když si s náma hrají
Pak nastane klid a my snad můžem jít
Každý do svý díry, bez Boha a víry
Z ušlápnutejch branců zbyla banda kanců

Tak se teda měj a něco si přej
Než se nebe zřítí a tak skončí žití

A tak posílám Ti pozdrav z fronty
Oheň už přestává hřát
Víno je silný a teploučký střílny
přijmou mě s láskou až odejdu spát.