Daniel Landa

Sbohem, můj příteli.
Dnes jsme se viděli
snad ne naposled.
Já věřím, že roztaje led.
Nikdo tu nenávist nechtěl.

Já sice měla vztek…
Kam dojdem, kdo by řek!!
Procitnutí mysl nutí
k rozhodnutí.
Cesta už nevede zpátky!

Snadno se pro pravdu u vína plane,
a když pak opravdu něco se stane,
zavíraj’ ústa i největší rváči.
Jiní pak utopí svý oči v pláči.

Jak svůj strach odstranit?
Odvahu kde mám vzít?
Kdo se má rád,
mučedníkem nechce se stát!
Řeka už protrhla hráze!!!