David Koller

Stejnou břečku mi už dlouho ohřejváš
S trémou hranou čekáš vytržení
S bídou zahraješ mi uspokojení
Bělmo dáváš na závěr k nakouknutí

Kážeš mi co je správný a co není
Pitomej Pitomej Pitomej proslov po tom míváš
Vážně bych aspoň tušil na co při tom myslíš
Mámě o mě asi všechno vyzvoníš

Pouštíš slova jak bubliny nafouklý
S láskou se dnes a denně ohaníš
Říkáš láska a myslíš při tom přirození
V hlavě stejnej plán
Pod polštářem ručník na utření