Devítka

Až ^C sejdeme k vám z úbočí mraků dolů
k ^F pramenům se znovu napít ^C cest,
až sejdeme k vám poslední dolinou
těch ^F velehor, co museli jsme ^C slézt,
voda nám ^Dmi lýtka ochla ^G dí,
až se nám ^Dmi zapálí tak, ^G jako každý ^F jaro ^C , ^{F C}
z výšin do ^Dmi bídy podhra ^G dí
jdem žebrat ^Dmi o lásku už ^G kolikátý ^F rok ^C . ^{F C Dmi G}

Jak krásně se sní, když ze rtů jen tak padaj’ slova,
když jim ostych nebrání,
jak krásně se sní, když stádo Pegasů
se znova čistou hlavou prohání,
možná už není o čem hrát,
možná už všechno jednou někde někdo řek’,
jenže nám sluší zámky vrat
a víra, že je všechny sami otevřem.

®: ^C Posaď se blíž, princezno pohledů
a ^F prstů, co se třesou lásku ^C dát,
jsme tady a víš, největší hřích je v létě
^F na podzimní deště vzpomí ^G nat.

Až ^D přijede král, král Martin s ostruhami vloček
až nám ^G znovu odzvo ^D ní,
prý někdo tu hrál a zbyla ozvěna
a ^G stín, jako když se někdo uklo ^D ní,
zůstane ^Emi svět, co mohl ^A být,
zůstanou ^Emi všechna slova, ^A co jsme mohli ^G říc ^D t, ^{G D}
chyby, co ^Emi stojí za to ^A mít,
to jenom ^Emi člověk v tónech ^A zkoušel ^G najít klid.

Až ^D sejdeme k vám z úbočí mraků dolů
k ^G pramenům se znovu napít ^D cest,
až sejdeme k vám poslední dolinou
těch ^G velehor, co museli jsme ^D slézt,
voda nám ^Emi lýtka ochla ^A dí,
až se nám ^Emi zapálí tak, ^A jako každý ^D jaro,
z výšin do ^Emi bídy podhra ^A dí
jdem žebrat ^Emi o lásku už ^A kolikátý ^D rok ...