Devítka

Kráčím ulicí, kde jazz se narodil,
tu už já jsem celou prošla, tys' ji celou prochodil
a hledal střípky not, co vítr zavál někam sem,
hledals' celou noc, vracel se s úsvitem.

A jenom v myšlenkách tvých cest, v cestách myšlenek
občas zazněl starý tón, vykvet' starý květ,
a jenom měsíc čte si snář, je tak pyšný na svůj stín,
nehledáš marně, já ti věřím, já vím.

Každou noc ta dlouhá pouť:
chvíle, hodina a věk,
někdo vypnul lampám proud
a měsíc začal vyprávět,
a ty se vracíš pozdě k ránu,
mně se zdál tak krásnej sen,
v kapsách zvadlý listy s tím starým nápěvem.

Říkáš: je jich jenom pár, ale je v nich celý svět,
ty mi musíš zazpívat, až to bude naposled,
až svět nám bude forte hrát, snad po nás zbyde aspoň stín
pro tónů pár, pro pár vět, já vím ...