Kráčím ulicí, kde jazz se narodil,
tu už já jsem celou prošla, tys’ ji celou prochodil
a hledal střípky not, co vítr zavál někam sem,
hledals’ celou noc, vracel se s úsvitem.
A jenom v myšlenkách tvých cest, v cestách myšlenek
občas zazněl starý tón, vykvet’ starý květ,
a jenom měsíc čte si snář, je tak pyšný na svůj stín,
nehledáš marně, já ti věřím, já vím.
Ami Každou noc ta dlouhá H7 pouť:
chvíle, Emi hodi Emi/D# na Emi/D a věk, Emi/C#
Ami někdo vypnul lampám H7 proud
a měsíc Emi začal Emi/D# vyprávět, Emi/D Emi/C#
a ty se C vracíš pozdě k H7 ránu,
mně se Emi zdál tak Emi/D# krásnej Emi/D sen, Emi/C#
v Edim kapsách zvadlý H7 listy s tím Ami starým nápě H7 vem.
Říkáš: je jich jenom pár, ale je v nich celý svět,
ty mi musíš zazpívat, až to bude naposled,
až svět nám bude forte hrát, snad po nás zbyde aspoň stín
C pro tónů pár, pro pár H7 vět, já Emi vím ...
Devítka
