Devítka

Zas voní zem, pohádkář pamětí bloudí,
z dýmu prošlých vteřin voní moudrost let,
čas krajánků, co v knajpách za příběh loudí,
aspoň na chvíli stín, než půjdou zas dál.

®: Hledám tě v příbězích léta, má víro,
až tam, kam troufám si jít,
v kouzle mých zelených rán, tichá víro,
snídám tvůj posvátný klid.

Čas návratů, králů, co k útoku zvou,
zas jednou vlastní zem našli na konci svých cest,
čas bílejch koní, co s mladou trávou se rvou,
hřívy spletený s pramínky půlnočních hvězd.
®:

®: Hledám tě v příbězích léta, má víro,
pojď dál, bez tebe ztrácím i dech,
čaroděj ze země snů rukou máv',
a z oblaků dolů svál svůj první bílej vzdech ...