Devítka

Cesty ^D za duhou zůstaly v ^Emi nás, ^A7
i když už ^D nechodíme ^Emi bosí, ^A7
maják na ^D obzoru nezhasnul ^Emi čas ^A7
a v koutku ^D duše o život ^Emi prosí ^A7
a ^D čeká, až ho ^D7 vzbudí jiná ^G doba, jinej ^Gmi svět,
to lepší v ^D nás. ^{Emi A7 D Emi A7}

Bláhovou vírou, že zboří svět,
někdy nám srdce dokáže bít,
to třeba k ránu, kdy stačí pár vět,
kdy dávno nevadí, že není co pít,
někdy nám v očích svítí láska, i když ji ředí sobectví,
je to jen v nás.

®: Dej mi ^D ruku, mý štěstí, vždyť hledat zem,
kde nám ^G žít nic nebrá ^E ní,
to se ^G stokrát prožít dá, a každý ^D léto znovu a zas
krajinou ^G polí uhá ^E ní
divokej ^C vítr, co přiná ^G ší
písně z ^D hor. ^{Emi A7 D Emi A7}

V doteku očí pár perliček slz,
to není smutek, to vítr sem svál
úsměvy přátel a dětský sny,
jiskry všech ohňů, kde člověk kdy hrál,
proudy řek sílí z jarního tání tak, jako naše svědomí,
to lepší v nás.
®:

Opři se, lásko, a chvilku mě hřej,
někdy se ztrácím v tom, co v sobě mám,
pýcha a strach a špína zlejch let
v srdci mi stojí jak pohanskej chrám,
jak hvězdný dráhy našich osudů se někde v dálce klikatí
to lepší v nás, to lepší v nás ..