Z D lásky trochu blázen Hmi Romeo zpívá
D serenádu ulice a Hmi každej se G dívá,
A jak ze stínu pod lampou G jeho A slova letí k D ní,
co ty, co G já, co s náma dvě A ma bude dál.
Julie když ho vidí, u srdce ji pálí,
jak pod oknem stojí a zpívá a cizí tóny z dáli zní,
jak stovky stejných jako on, jako oni, jako my
svých hvězd se ptaj’: co víc ti, lásko, můžu dát?
®: Ju D lie A , kostky už Hmi dávno hodil G čas,
ale já D vím A , že stejný Hmi srdce bije v G nás,
a z uší D se mi vytrá G cí Hmi ta píseň z G filmu,
Emi kdy, sakra, budeš schopná říct:
ten G čas byl trochu Hmi zlej, A Ju D lie?
Půjdeš se mnou zpátky, tímhle směrem stál kříž,
ty cesty byly sprostý a zlý, jenom ten svět byl týž,
pro tebe sním ten svůj sen, sen padlých andělů,
jak mě můžeš brát jako jeden ze svejch údělů?
Spoustu toho neumím, třeba mluvit jako v TV
a psát písničky o lásce, jaká je - to stejně nikdo neví,
ale vše, co můžu, chci ti dát, polibek přes mříž veršů svých,
až jednou zavoláš, skončím s tím vandrem po štacích.
®: Julie, dávno jsi jiná než ten film,
žádný hvězdy nad hlavou a láska za hrob, o níž sním,
však místo pro nás musí být aspoň v tom filmu,
snad ho zase jednou budem hrát a z lásky slzy krást, Julie.
Z D lásky trochu blázen Hmi Romeo zpívá
D serenádu ulice a Hmi každej se G dívá,
A jak ze stínu pod lampou G jeho A slova letí k D ní,
co ty, co G já, co s náma dvě A ma bude dál.
Devítka
