G Mezi prsty mi roky utíkaj’,
proč blízko duše C cítím někdy k F ránu str C ach,
vždyť v dlaních Ami osudy hvězd stejně mám napsa G ný,
nad hlavou mi ptáci procitaj’,
letí k jihu, C vítr stírá z F křídel C prach,
ten směr maj’ Ami tisíce cest, tisíckrát hleda D ný.
®: Dobře Emi vím: teď někde C proci F tá C můj G den,
já ještě s Ami pím, ale už C cítím F krev ve sp C ánc G ích,
když začnem h Emi rát, je to jak C útěk F za C slun G cem,
dám ti svůj h Ami las, C ty mi svý slova G dej.
Umím i pohladit a snít,
i ublížit, a dávat slovům správnej řád,
jen stále hledám tu zem, kam slunce odchází pít,
neumím kreslit mapy lží
a hodnejch tváří, na to si neumím hrát,
pohrobek sídlišť snad smí někdy i hrubě klít.
®:
Když vítr okno otvírá,
zdobí mě do mlhy, když podzim křídla rozpíná,
když buší do dláždění kyselej pražskej déšť,
jsem starší víc než o pár let,
čekat na jaro je pro mě těžší, než se zdá,
závidím tratím, že smí za sluncem na jih vést.
®:
Devítka
