Devítka

1:
Zase ospalá,
podobná prázdnýmu nádraží,
v očích ti odpočívá čas,
unavený dlouhý bloudění.

Hodiny stojí
a tikot srdcí kolem zní,
snad jen slunko šlo už spát,
vždyť se mi zdá, že venku ptáci zpívají.


Ref:
Vidím jak hoří na všech kopcích
barevný sklíčka, když je soumrak pohladí,
podobný perlám ve sklence vína,
pláče jak svíčka tvůj portrét co mám rád.


2:
Lásko, víš,
jak je mi smutno,
když se ráno probouzím a
a na stole je láhev dopitá.

A každým dnem
blíž se vracím,
jako jeden z ptáků toulavých,
který zpátky domů s jarem odlétá.


Ref:
Dokud vím, že hoří v našich srdcích,
barevný sklíčka, když je soumrak pohladí,
podobný perlám ve sklence vína,
pláče jak svíčka i z krátkejch doteků.


3:
Nebe šedivý,
obrázek krajiny bez listí,
to s vodou líně odplouvá
tvá vůně z mýho těla.

Hodiny burácí,
lodě se loučí s přístavem,
zase jedna dlouhá pouť,
nám začíná.