Devítka

Vítr v ulicích zpívá tichý slova,
ráno oknem zívá, hraju si s šálkem od kávy
a z lógru na dně zkouším číst.

Kolik místa ještě zbývá v mých dlaních
po týhle noci, co doznívá ještě v mý hlavě bolavý,
kdes' nechal mapy bílejch míst.

®: Střípky slov ráno posbírá,
ztratím je v ulicích,
slyším, jak syčí v kalužích,
na dlažbě města umírá
poslední naděje a není už kam jít.

V dálce s rachotem mizí první tramvaj
a já stále jsem někdo cizí, co se tak strašně málo zná,
ještě tě plný dlaně mám.

Divný svítání, do šály zívám, chce se mi spát,
jizvy od zklamání, to často mívám, když brzy ráno odcházíš,
a i když chci víc,
z lógru není už co číst ...