Devítka

1:
Vždycky jsem měla ten pocit, že vítr
fouká jen od nebeských bran,
jenomže život je blíž a po hříchu smutnější.

Vždycky jsem měla ten pocit, že lítost
se týká jen mých vlastních ran,
jenže ty cizí jsou tak nějak blíž a bolí víc.


Ref:
Je těžké věřit jen na dnešní den,
a jenom na to jaká právě jsem,
na vítr od moře a na strážce majáků.
Na sílu chlapů a na lásku žen,
na bílý křídla racků za oknem,
na jejich zprávu že země je blíž než se mi zdá.


2:
Vždycky jsem měla svý určený místo,
myslela že to prostě tak musí být,
že na svý věci člověk vždycky je sám a poslední.

Ve frontě na svý malý učený štěstí
snítko z prachu nebeských bran
jenomže život je blíž a po vínu krásnější.


Ref:
Je těžké věřit jen na dnešní den…
Je těžké věřit jen na dnešní den,
na bílý křídla racků za oknem,
na jejich zprávu že země je blíž, než se mi zdá.