Devítka

Čekali jsme první ranní vlak,

co jezdí kolem třetí,

noc se nás dotkla jenom tak,

na mrtvý hvězdy jsme koukali, jak letí,

z malýho nádraží cinkání hradla vyhnalo stíny

a kola vlaku vyťukaly do spojnic tvý jméno



®: Svítá, svítá a mezi stromy

sítě pavučin začly kvést,

svítá, svítá, ty se budíš unavená

a pořezaná střepy těžkejch snů, svítá.



Pak jsi šla s námi hledat druhej břeh

řeky, co "život" někdy se jí říká,

a jako kdysi zas nám voněl mech

a praskal oheň do večerního ticha,

poprvé, co tě znám, směješ se přes slzy a pod víčky tě bolí

a prázdný místo vedle sebe zahříváš svým dechem,

peříčka tvejch dotyků vítr rozfoukal někam dál.



®: