Už si n C evzpomín Ami7 ám, jak hl Dmi7 adil tvůj hlas,
když místo m Fmi ilování jsi č Fdimi etl mi z knížky
a já, C unaven Ami7 á tvou př Fmi edstavou lásky, šla sp C át Dmi7 , G .
Bylo to nezkažený a nudný jak čas,
když do omrzení svý vteřiny vláčí,
mám ve vlasech stříbro těch nocí zbytečných.
®: N C echtěla jsem nic v Emi íc, než pr Ami ožít tu chvíli, když sv Fmi ítá
a n C a kůži p Ami7 álí ten n Fmi ejkrásnější hř C ích.
Když sis mě přestal plést se svatou Magdalenou,
všechno se změnilo a na těch pár nočních bouří
teď s odstupem let spíš s něhou vzpomínám.
Pro touhu z přesvědčení je snadný zapomenout,
že i nejhezčí sny zšednou, když se splní,
teď nejsem si jistá, kdy stojí za to chtít.
®: Ale vem si mě, jaká jsem, to jediný nabízím,
vždyť možná jen blázen má právo na štěstí.
Ráda si připomínám, jak voní tvůj hlas,
když po milování mi předčítáš z knížky,
a jednu věc vím: jsem šťastná jako dřív,
a j C ednu věc v Ami7 ím: jsem šť Fmi astná G#mi ... D#maj7
Devítka
