Devítka

Víc nemůžu dát

Transpozícia ( -2 -1 0 +1 +2 )

Pod k C ůží str Cmaj7 ach a slepý n F oční tmou,
ještě mám v k A7 apsách vlhko z tvých dl Dmi aní, G
v b C ílejch kr Cmaj7 ách tam někde n F ad tebou vlaky se kř Dmi íží
a na všech starejch c C estách C+ sbírají se t Ami ouhy a sny
moře otevř F ít, když už v B íc nemůžu d C át.

Línej stín pochoval hvězdy snad,
jen tiše zvoní tvůj dech v těch závějích,
dobře vím: není kam utíkat, a navíc nechci,
a tak ti tiše šeptám aspoň tuhletu noc,
aspoň tuhletu chvíli, když už víc nemůžu dát.

®: K F olik mi zbývá p G ohledů, než se do tmy Ami otočíš A7 ,
h F ad ráno ztuhlý d G o ledů svůj ráj si n Dmi ( F evybír G )}á,
a noci rychle ubýv C á, C+ po zmrzlý trávě př Ami ichází novej d F en,
zůstal js B em tu tiše st C át ...

®: