Druhá Tráva

^D Na plese ^Ami richmondské ^D vévodky ^Ami ně
jsem ^D nakonec ^Ami pochopil ^D tvou malou ^G lež
o ^Hmi půlnočních ^F#mi orgiích v ^A místním ki ^G ně
a ^D vášni hla ^Ami dové jak ^G Bangla ^D déš.

Stála jsi, bílá jak balerína,
v neřestném tichu, když jakýsi Řek
zpíval, že takhle se zapomíná
na hrůzy pekla i na zítřek.

®: Ten ^D Řek věděl ^Ami přesně, o čem ^D zpívá, ^Ami
měl ^D pět tisíc ^Ami let a tisíc ^D válek na svém hř ^Ami betu,
a věděl ^D dobře, že ^Ami na svět se ^D dívá ^Ami
líp ^D přes tvoje ^Ami nohy než ^D přes muške ^Ami tu. ^D

Když jsem tě odmítl, že není to vhod,
že plukovník čeká, i můj chrabrý šik,
řekl mi Řek, že jsem idiot,
že nejsem voják, jen romantik.

Hrůza i bolest i krása i slast
se nědělí, nespí a nepromíjí,
já svedu tě zítra, až zachráním vlast,
zítra, až zvítězím v Belgii.