Franta K. Barták

<sup>Hmi

Hmi</sup> Hrál kdosi na hoboj a hrál již kolik ^F#mi dní
^G hrál vždycky navečer touž ^D píseň molo ^F# vou
^G a ani nerozžal si ^F# oheň pobřež ^A7 ní
^Emi neb všecky ^F#mi ohně prý tu ^Hmi zhasnou, uplo ^F#mi vou
^Hmi zhasnou, uplo ^F#mi7 vou ^{G Gmi Ami Hmi}

Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
Hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?

Hrál smutně na hoboj.Vzduch dojetím se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, molovou...
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou