E A7 E A7
E Ve vlaku si A7 pískal jeden E pán. A7
E „Co si to A7 pískáte?“ se ho E ptám. A7
A von, že je to H píseň jeho E mládí
vždycky A po duši ho D pohladí
a G jestli prej nám to C vadí? C# D D#
A my, že E ne.
E A7 E A7
A dál už si zas pískal ten pán.
„A co je to za píseň?“ povídám.
Von řiká: „Když jsem byl ještě malý
tak mi to pískávali.“
A jestli tu prej vodu kalí
že přestane
a my ať ne.
A melodii už zas dál pískal ten pán.
„A moh’ bych se to naučit?“ se ptám.
A vostatní, že prej taky
a jakýpak copak s tim fraky
’dyť přece tichý vlaky
smutný ’sou.
E A7 E A7 E A7 E A7 H E A D G C C# D D# E A7 E A7
A celej vagon si tu píseň pískal dál
každej kdo seděl, každej kdo stál.
A do rytmu jsme začli tleskat
až se průvodčí přišel zeptat:
„Hele, nechcete přestat?“
a my, že ne. E A7
Prostě H chtěli jsme ho psychicky E zdeptat
když se už A po pátý přišel D zeptat:
„Tak, G kurva, nechcete už C přestat?!“ C# D D#
A my, že E ne
a von že C nás vyže E ne
a C my, že E ne
a C von, že...
A E prostě, když to A7 vezmu hopem
E jezdíme A7 vodtehdy stopem
E chodíme a A7 pěšky z domu
E a to všechno A7 kvůli tomu
E A7 E A7
že
E ve vlaku si A7 pískal jeden E pán!
Franta K. Barták
