C , e , a Jako kluk jsem míval F sen
u mně G stál kantor s notís C kem,
a on e hned
z matiky máš a pět
někdy F stačí G jen pár e vět,
abys a vědel,
kolik F problému ti G chystá velkej C svět. G
C Naše třída e lavíc pár,
F to náš chlív byl C větší.
Když nám e známky a rozdával pán d učitel,
i F ředi G tel měl C řeči, že to F pújde
jenom G chtít.
e No a já už a vědel sví,
d že to zvládam s bídou,
F tátúv G krám, ten já e dávno a znám,
ale F učení, to G učení,
jen C stěží na to F , G já moc C nejsem.
Přišla vojna zelená, chtěj mě učít střílet.
Nabíjet a zamířit, pak stisknou spoušť,
a jenom houšť
Tak vidíš, že to pújde, jenom chtít.
e C No a já už a vědel sví,
d že to zvládam s bídou,
F tátúv G krám, ten já e dávno a znám,
ale F střílení, to G střílení,
jen C stěží na to F , G já moc C nejsem.
Běžel čas a já se bál, že nepoznám tou pravou,
Pak jsem v krámě prodával a najednou,
jsi přede mnou, jen stojíš,
tiše řekneš to sem já.
Najednou jsi vzpominám, na pár slúvek z mládí,
a rázem vím, konec trápění,
když tě nesmělou, chci obejmout,
tak šeptáš na to já moc nejsem.
František Nedvěd
