František Nedvěd

Už klekání zvoní, už díků je čas
svou hlavu skloní i kraj kolem nás.
Ukládáš k spánku své oči jak len
a v páleném džbánku se probouzí sen.
Den končí a stíny se dlouží
Pad´ soumrak a z lesů jde chlad.

Ref: Už klekání zvoní, tak přestaň se ptát,
proč máš mě ráda a proč mám tě rád.

Já poznám tvůj úsměv, já poznám tvůj dech.
Znám i tvou chůzi, když stoupáš po schodech.
Jak před léty voníš, jak před léty spíš,
ale předtím než usneš, mi řekneš: "Vždyť víš."
Jak před léty stejně mě hladíš,
jak před léty tišíš můj hlad.

Ref:

Už klekání zvoní, už díků je čas
svou hlavu skloní i kraj kolem nás.
Spí chasa z mlejna a usnul i chlív.
Ty pořád jsi stejná, jsi stejná jako dřív.
Jen stříbro tvých vlasů mě mějlí,
vždyť bral jsem si blondýnku snad.
Už klekání zvoní, tak přestaň se ptát,
já vlastně nevím, proč mám tě rád.