Ginevra

Zámek darem byl jim dán,
manželský stav požehnán,
zbožný Kutram(?) Lord s chotí Johankou,
Bílé Lhoty nový pán.

Celý čas rozjímal v komnatách,
duchem myslí v motlitbách,
na zdi visel kříž, k Bohu měl on blíž,
blíž než k lásce, s kterou hřešil rád.

Johanka svůj život chtěla žít.
Na rozkvetlých loukách protančit,
ráda si zpívala- vesele od mala,
kdo ji slyšel, musel rád ji mít.

S podzimem je soused hrabě zval-
na loveckém sídle bude bál.
Hej, kočí, zapřahej, dnes je masek rej
a k té cestě souhlas pán tvůj dal.

V šatech bílých jako padlý sníh,
stojí tak krásná ve dveřích,
slova proseb nevnímá, dál Kutram rozjímá,
hudba, tanec, víno je prý hřích.

Osudný byl pro ni tento den,
přesycená zlost drala se ven,
kříž z okna hodila, rozum mu zkalila,
on Johanku shodil za křížem.

Kříž z okna hodila,
rozum mu zkalila,
on Johanku shodil za křížem.

Hrůzný zločin chtěl před zraky skrýt,
rudé skvrny nelze zabílit,
na Lhotu zraněnou dal barvu červenou,
nenalezl nikdy v duši klid.

Na Lhotu zraněnou dal barvu červenou,
nenalezl nikdy v duši klid...