H.N.F.

Ospalý se táhnu tmou života, konejšivý pocit zvířat uštvaných.
Tma mi úzkost schová, ten pocit smutku ukrývá,
než na další útěk zvíře vyrazí.
Svědomí je čistý, lidí zlý, lovci se vrací,
hledám už jen brloh poslední, svobodný.

Proti tobě zástup a všichni jdou jak jeden.
Proti tobě zástup a ty nevíš kudy kam.
Proti tobě zástup a všichni jdou jak jeden.
Proti tobě zástup a pak začal někdo řvát.

Jak zvíře, co se škrábe z pastí zkušených,
s vědomím, že zkáza uvnitř čeká,
stále vidím bílé světlo, ta naděje v dálce už odchází,
jsem jako zvíře uštvaný, vysílený.
Svědomí je čistý, lidí zlý, lovci se vrací,
hledám už jen brloh poslední, svobodný.

Proti tobě zástup a všichni jdou jak jeden.
Proti tobě zástup a ty nevíš kudy kam.
Proti tobě zástup a všichni jdou jak jeden.
Proti tobě zástup a pak začal někdo řvát.

Dny jsou stejný jako dřív, dá se toulat ulicí.
Nuda velkoměsta veze prázdnotu dnů včerejších.
Přijdou další slova víc, ty nebudou poslední.
Co se v budoucnosti skrývá nikdo z nás nevyřeší.
Je to závod s časem hodin, kterej hraješ jenom ty a život sám.
Na nic víc už nedoufej, budeš dál odepsanej,
vše, co děláš ztrácí smysl, život už je takovej.
Přijdou další slova víc, ty nebudou poslední,
co se v budoucnosti skrývá, nikdo z nás nevyřeší.

Je to závod s časem hodin, kterej hraješ jenom ty a život sám.
Je to závod s časem hodin, kterej hraješ jenom ty a život sám.

Včera přítel, dneska zrádce, tys mu slepě uvěřil.
Je to vychladnutá bouře punkových revolucí.
Přijdou další slova víc, ty nebudou poslední,
co se v budoucnosti skrývá, nikdo z nás nevyřeší.
Je to závod s časem hodin, kterej hraješ jenom ty a život sám.