Hana Hegerová

Blazen a dite, dva lide prosti,
brodi se snehem zimni krajinou.
Blazen a dite promrzlych kosti
urcite behem zimy zahynou.

Nejtezsi vlocky, ktere kdy spadly,
snesly se na ne s krutou radosti.
Nejtezsi vlocky tise se kladly
na bile skrane, vnikly do kosti.

Kam asi miri ukrutnym mrazem,
snehem a ledem podivny par…
Kam asi miri… Snih pada na zem.
Dite je blede, blazen je star.

Slepeje tiche po nich tu zbyly,
nestesti dyse z dojemnych stop.
Slepeje tiche kraceji k cili,
kraceji tise, cilem je hrob.

Blazen a dite prosli tim krajem
lhostejnych lidi v onen zimni cas.
Blazen a dite… Kdo z vas ma zajem,
at jde a vidi, co dovede mraz.

Psenice kvetla, nebe se smalo
a slunce na zem svitilo v ten cas.
Psenice kvetla, kdyz se to stalo:
Blazen a dite zjevili se zas.

Nad krajem pluli jako dva mraky,
sedivym steskem slunce zakryli.
Nad krajem pluli jako dva mraky
potrestat bleskem svet nas rozmily.