Hana Hegerová

Na narozi v modrosedem stinu akatu
stoji prikra stena plna pestrych plakatu;
vypada jak pohozena stara paleta,
na ktere jsou rozmichany barvy od leta.
Lepic lepi plakat novy,
plakat bily s dvema slovy:
Dnes naposled

Ole-a!
Cirkus Kludsky na vedomost verejnosti dal,
ze uz konci v tomto meste, ze pojede dal.
A ten lepic na narozi, ktery laka tu
kolemjdouci jako mouchy na lep plakatu,
svoji bolest nevyslovi,
vylepi ji dvema slovy:
Dnes naposled

Tvoje laska k slecne Kludske, mily lepici,
ta je marna, ta je vratka, ta je jepici.
Slecne Kludske na tve lasce malo zalezi,
zitra bude pro jineho jezdit v manezi.
Kazdy vecer skrze kukr
bral’s ji z dlani sladky cukr,
dnes naposled.

Az vyjede naposledy vecer z maneze,
az odevzda podkonimu bile oteze,
az si smyje bilou sminku, schova bily bic,
zavre bilou maringotku na stribrny klic,
pod oknem se nekdo schova,
bude septat jen dve slova:
Dnes naposled

Na narozi v modrosedem stinu akatu
uz se nikdo nezastavi u tech plakatu.
Lepic zmizel beze stopy, barvy leta s nim,
z plakatu rve cary vitr s destem podzimnim;
jen ten jeden je jak novy,
bily plakat s dvema slovy:
Dnes naposled