Mráz držím v dlaních, svět zůstal stát.
V hodinách ranních nemohu spát.
Jediné slůvko rozdělilo nás.
Říkala jsem ti "mluvko"
a pojednou je tu zticha hráz.
To ty jsi se rozhod jako muž
a pravý chlap a řekl jsi:
"Rozvod, nechci jít dál podle starých map."
Už ani nevím, kdy to bylo.
Přišlo to jako malá smrt.
Nejspíš byla zima, venku lilo
a jestli v nás z naší lásky zbylo aspoň čtvrt,
tak teď nezbylo už vůbec nic
jak po světle letních létavic.
Jen to jediné slůvko.
Rozvod.
E7 Co bude Ami dál? Spát budeš Emi sám.
Čas dal, čas Dmi vzal. Prázdný je Ami krám.
On vypro Dmi dal náš první Ami bál,
rok kdesi Bmi7-5 stál a čeká E7 val.
Tvé doty Ami ky lehké jak Emi sníh,
smích puty Dmi ky, co zná náš první Ami hřích.
Náš poko Dmi jík v tom poscho Ami dí,
kam piko Bmi7-5 lík už necho F dí.
Co bude Dmi dál, co bude Emi dál, co bude Ami dál?
Rozvod.
Soud soudí zločiny.
Proč máme k němu jít?
Tam vzdát se rodiny a zachovat klid?
Kdo zná nás víc než já a ty,
tvůj rub i líc, mé trampoty?
Čí bude stůl, čí bude skříň?
Chtěl jsi vždy půl, já, já jsem chtěla míň.
A teď nechci nic.
Chci vědět jen, jak dětem říct ten divný sen.
Co bude dál, co bude dál, co bude dál?
Mlčky jsi stál i ty ses bál říct: "Rozvod."
Hana Hegerová
