Hana Hegerová

Táta měl rád Máju Westovou.
Brala si egyptky z dózy.
Uměla zaujmout vtipným hovorem.
Uměla zaujmout
pózy.

Táta měl rád Máju Westovou,
protože se hezky smála.
A to i v případě různých potíží,
kterých se nenadála.

Pila čaj z porcelánu,
zelený čaj s vůní mátovou.
Tak jak houf dalších pánů
táta měl rád Máju Westovou.
Máju, Máju, Máju, Máju
Westovou.

Táta měl rád Máju Westovou.
Nechtěla, aby včas vstával.
Nechtěla od něho žádný peníze.
A v kině byl na ni nával.

Pila čaj z porcelánu,
zelený čaj s vůní mátovou.
Tak jak houf dalších pánů
táta měl rád Máju Westovou.
Máju, Máju, Máju, Máju
Westovou.

Byla tak baculatá.
Sladila čaj s vůní mátovou.
Ach, na co myslel táta,
který měl rád Máju Westovou?
Máju, Máju, Máju, Máju
Westovou.

Táta měl rád Máju Westovou
s kůží jak bruselská krajka.
Máma zas nosila tašky s nákupem.
I máma byla
Majka.

Byla jak včela v úlu.
Když vedla řeč, ráda vedla svou.
Jenže holt měla smůlu.
Táta měl rád Máju Westovou.
Ach, Máju, Máju, Máju, Máju
... jenže Westovou.