Hana Hegerová

Vůně
Hmm, vůně.
Když vezmu starou fotku, tak z ní
jde vůně.
Ta vůně
je jako výkřik bezprostřední.
Ta vůně
je vůně
vždy prosluněných odpolední
a rán.

Má vůně
spí v lůně
tří krabic dávno bez vík a z nich
ta vůně
mi stůně po létech dávno uplynulých.

Je pátek před kavárnou Sport.
Zas ochutnávám sachr dort.
Mám šlehačku a kliku
- mě šéf pikolíků
zná.
A volná lokna na skráni
mi stěží může zabránit
snít o tom, co se nesmí
k tomu voní cesmína.

Hmm, vůně.
Hrst vůně
mám z hloubi tůně minulých dní.
Hrst vůně,
ta vůně,
co buhudíky nevyvoní.

Je někdy před kavárnou Sport.
Zas ochutnávám Sachrův dort.
Mám šlehačku a ještě
nepřítomnost deště
k ní.
Ta volná lokna na skráni
mi nedokáže zabránit
na fotce v bledém tónu
navždy bez pardónu
snít.