Hana Zagorová

Hanka : Co pak jsem tak hloupá že se vzdávám
Zase pozdě k ránu zhasínám
Je to jenom síla zvyku se otazníků bát
Andělé co lásku hájí nesmí v ráji spát

Copak jsem tak stálá že tě hlídám
Čekám jestli k ránu mi nezavoláš
Začínám se díky vínu snad i stínů bát
Andělé když lásku hájí nesmí v ráji spát

Tmou spoutaná
Bráním se říct
Jsem zoufalá
Čím dál tím víc
Proč první hřích
Se horší zdá
A proč zas první z posledních
Musím být já

Margita: Není to jen láska co tě trápí
Není to jen strach a nejsem to já
To je přece past na lásku
Na tvář masku dát
Andělé když lásku hájí nesmí v ráji spát

Snad jsem to já
Kdo měl by znát
Jak zoufalá chodíváš spát
Můj první hřích se horší zdá
Ty nejsi první z posledních
To jsem spíš já

Hanka : Tmou spoutaná
Margita: Snad jsem to já
Hanka : Bráním se říct
Margita: Kdo měl by znát
Hanka : Jsem zoufalá
Margita: Hmm zoufalá
Hanka : Čím dál tím víc
Margita: Chodíváš spát
Hanka : Proč z lásky tvé
Má přijít pád
Margita: A my jak padlí andělé
Oba : V ráji padlí andělé
nesmíme spát