Hana Zagorová

Blahovolně spánku unikám.

Přijdou dámy, které snad jsi měl.

Chybí možná krásný muzikant,

co se na mě díval, bohužel,

čas tak zpátky

nevratný,

kde se vzal?

V chůzi vratký,

někde v nás vrávoral.



Je to dál

než se zdá,

kdys mi vůni vzal,

kdy můj sen

jsi tak lehce odepsal,

když můj sen zešílel

v nitkách košile.

Cos mi dal, tak hned si taky vzal.



Blahovolně paměť obracím,

saxofon je stále medu plást.

Pod balkonem hrál´s mi kasací,

já se dala jako malá zmást.



Všechny dámy

toužící,

zmizelé,

snad odlétly k měsíci

s andělem.



Je to dál,

než se zdá,

když´s mi vůni vzal,

kdy můj sen

jsi tak lehce odepsal,

když můj sen zešílel

v nitkách košile.

Cos mi dal, tak hned si taky vzal.



Blahovolně párkrát provdaná,

nosím v sobě tajemství a řád.

Bezeslovnou píseň o pannách

zpívám dál, vždyť měl´s ji tolik rád.

Všechny dámy propluly

stoletím.

My dva jsme čas minulý,

to je tím.



Je to dál,

než se zdá,

kdys mi vůni vzal,



kdy můj sen

jsi tak lehce odepsal,

když můj sen zešílel

v nitkách košile.

Cos mi dal, tak hned si taky vzal.

Cos mi dal, tak hned si taky vzal.