Už nábytek nám odvez náklaďák,
i kvítkovanou vázu, sůl i mák.
Jen z římsy s nalomeným křídlem
pták tu mžourá.
Šéf demolice hází zbytky psům,
už vstal a zvolna míří k doutnákům
a říká, klídek, to jen další dům se bourá.
Bourá se dům, moc dlouho tu stál.
Zbývá jen dát pár povelů.
Bourá se dům a já jen chci říct,
nezměrně víc se bourá.
Vůně melty z dávných dní,
neobratnost mého líbání,
místo, kde byl tátův stůl…
Nad tím lámou hůl.
Z auta muži v bílých přilbách jdou.
Popraví tě hladkou šňůrou zápalnou.
Dome, já se ptám, kde mé pentle jsou,
kde všechny jsou…
Bourá se dům, moc dlouho prý tu stál.
Zbývá jen dát pár povelů.
Bourá se dům a já toužím říct,
nezměrně víc se bourá.
Co je dům, co album spíš.
Moje mládí navždy ztrácí skrýš.
Od teď zůstat mám necelá,
jen dospělá.
To já nechtěla.