Hana Zagorová

Dnes noc tmou beznadějnou vzdychá,

já tou tmou běžím zmámená.

Proč říkají mi Cyganicha,

kdoví, copak to znamená?

Prý v temných nocích kouzla spřádám

a tajná zaříkání znám

a čertům z ruky nebe hádám

a půlnoc za poledne mám.



Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha,

z toho jména závist dýchá,

cyg, cyga, cyga, Cyganicha,

proč to jméno, co já vím.

Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha,

muže ze mně srdce dýchaj´,

cyg, cyga, cyga, Cyganicha,

z lidí strach mám i když spím.



V mých očích ďábel prý sedí,

pekelný pán.

Ten, kdo mi do očí hledí,

je touhou hnán.

A když potom té touze vzdá se,

nikdo víc ho neuvidí,

vím, to o mně povídá se,

proto strach mám ze všech lidí.



Zas půlnoc na krajinu padla

a já se prodírám tou tmou,

snad láska ze mne navždy zvadla,

jen les mi šeptá lásku svou.

Proč žádný muž nepřišel blíže,

jen z dálky na mně mávají,

proč žádný neřekne, že ví, že

mé oči kouzla neznají.



Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha,



z toho jména závist dýchá,

cyg, cyga, cyga, Cyganicha,

proč to jméno, co já vím.

Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha,

muže ze mně srdce dýchaj´,

á, cyg, cyga, cyga, Cyganicha,

z lidí strach mám i když spím.



V mých očích ďábel prý sedí,

pekelný pán.

Ten, kdo mi do očí hledí,

je touhou hnán.

A když prý potom té touze vzdá se,

nikdo víc ho neuvidí,

vím, to o mně povídá se,

proto strach mám ze všech lidí.



Až jednou probudil mně ráno

muž krásný, za ruku mně vzal



a řekl, ať mu řeknu ano,

že se mnou odjet by si přál.

A les už nemá Cyganichu,

mé kouzlo zmizelo jak sníh,

jen on, když do očí mi hledí,

mi říká, že mám kouzlo v nich.



Lalalalalalá...

Jen on když do očí mi hledí,

říká, že mám kouzlo v nich;

říká, že mám kouzlo v nich;

říká, že mám kouzlo v nich.