HZ: Když ráno zazn?l pta?í chór
a slunce stálo nad hlavou,
žádný problém, žádný spor,
byl konec s jarní únavou.
Sv?t jako z d?tských obrázk?,
kde platí právo úsm?vu.
Den, který zve na procházku.
Den, kdy je lidem do zp?vu.
HR: Dobrý jitro, Hani?ko!
Je?í na celej d?m jako by jí pat?il!
Sluní?ko svítí, ptáci zpívají…
A co by podle vás m?li asi tak d?lat?
Ty holt nemají ?as
se flákat jako n?kdo, slyšíte?
HZ: Jak ve zlým snu se zhoupnul sv?t…
Tak málo n?kdy sta?í,
když si chce n?kdo zak?i?et,
druhýho dohnat k plá?i.
Na nebe p?itáh´ ?erný mrak
a jak se to n?kdy stává,
hned jak se venku zm?ní tlak,
mn? se snad rozsko?í hlava!
HR: Jo tak paninku bolí hlava…
To víte, jak se n?komu ?ekne pravda,
hned jsou potíže.
A já, že tady d?u jako mezek, to je nic?
Paní, já bolim celá!
Kdybych já za?ala vo svejch nemocech,
tak tu ten hadr ani nevyždímám!
Ale copak by vás dneska n?kdo,
n?kdo rozesmál nebo usmál se na vás,
slušn? pozdravil nebo n?co aspo? lidskej…
HZ: Ulicí bezhlav? klopýtám
a sv?t se podemnou to?í.
Tramvaj ujíždí kdoví kam,
od slunce pálí m? o?i.
Na schodech n?kdo zpívá si,
já nechci v??it svým uším,
mám špatnou pam?? na hlasy,
te? ale víc než jen tuším…
HR: Traradá…
Ale, ale, co tak smutn??
Jako t?lo bez duše, Hani?ko!
Kousek života do toho umírání.
Snad vám n?kdo neublížil!
Nešlapejte na to mokrý!
To bych vás musela vzít hadrem!
A zrovna dneska…
Den jako obrázek a místo toho,
aby se lidi radovali a smáli
a t?šili se ze sluní?ka,
tak na sebe ?vou, že jo.
Ješt?, že já dokážu vnímat
všecky tyhle krásy a…
A nenechat si,
nenechám si zkazit den,
jak ?íkám, den jako obrázek
a lidi by vám ho zkazili
ani byste nemrk, lalala…
a slunce stálo nad hlavou,
žádný problém, žádný spor,
byl konec s jarní únavou.
Sv?t jako z d?tských obrázk?,
kde platí právo úsm?vu.
Den, který zve na procházku.
Den, kdy je lidem do zp?vu.
HR: Dobrý jitro, Hani?ko!
Je?í na celej d?m jako by jí pat?il!
Sluní?ko svítí, ptáci zpívají…
A co by podle vás m?li asi tak d?lat?
Ty holt nemají ?as
se flákat jako n?kdo, slyšíte?
HZ: Jak ve zlým snu se zhoupnul sv?t…
Tak málo n?kdy sta?í,
když si chce n?kdo zak?i?et,
druhýho dohnat k plá?i.
Na nebe p?itáh´ ?erný mrak
a jak se to n?kdy stává,
hned jak se venku zm?ní tlak,
mn? se snad rozsko?í hlava!
HR: Jo tak paninku bolí hlava…
To víte, jak se n?komu ?ekne pravda,
hned jsou potíže.
A já, že tady d?u jako mezek, to je nic?
Paní, já bolim celá!
Kdybych já za?ala vo svejch nemocech,
tak tu ten hadr ani nevyždímám!
Ale copak by vás dneska n?kdo,
n?kdo rozesmál nebo usmál se na vás,
slušn? pozdravil nebo n?co aspo? lidskej…
HZ: Ulicí bezhlav? klopýtám
a sv?t se podemnou to?í.
Tramvaj ujíždí kdoví kam,
od slunce pálí m? o?i.
Na schodech n?kdo zpívá si,
já nechci v??it svým uším,
mám špatnou pam?? na hlasy,
te? ale víc než jen tuším…
HR: Traradá…
Ale, ale, co tak smutn??
Jako t?lo bez duše, Hani?ko!
Kousek života do toho umírání.
Snad vám n?kdo neublížil!
Nešlapejte na to mokrý!
To bych vás musela vzít hadrem!
A zrovna dneska…
Den jako obrázek a místo toho,
aby se lidi radovali a smáli
a t?šili se ze sluní?ka,
tak na sebe ?vou, že jo.
Ješt?, že já dokážu vnímat
všecky tyhle krásy a…
A nenechat si,
nenechám si zkazit den,
jak ?íkám, den jako obrázek
a lidi by vám ho zkazili
ani byste nemrk, lalala…