Hana Zagorová

Já bych ráda někam jinam,

já bych ráda tam, kde světla svítí.

Tam, kde můžu místo spánku

tančit ve své róbě z modrých nití.



Já chci prostě jít s krásně horkou tváří

tam, kde muzikou svět z dálky zní a září.



Dnes nejsem doma, hledám vír a shon,

dnes mám v plánu léčbu neklidem.

Dnes nejsem doma, hledám vír a shon,

já chci najít hudbou neklidnou zem.



Jsem jak blázen, jsem jak dítě,

jsem jak velká voda v jarním tání,

stříbro v očích, růže v zubech,

rtěnkou píšu na plot - nejsem k mání.



Právě zkouším jít s krásně horkou tváří

tam, kde muzikou svět z dálky zní a září.



Dnes nejsem doma, hledám vír a shon,

dnes mám v plánu léčbu neklidem.

Dnes nejsem doma, hledám vír a shon,

já chci najít hudbou neklidnou zem.



Dnes nejsem doma, hledám vír a shon,

dnes mám v plánu léčbu neklidem.

Dnes nejsem doma, hledám vír a shon,

já chci najít hudbou neklidnou zem.



Mám dost přízně, mám dost ticha,

mám dost prázdna, které víčka klíží,

Cítím žízeň v hloubi duše,



cítím pouta šedý, jenž mě tíží.



Toužím proto jít s krásně horkou tváří

tam, kde muzikou svět z dálky zní a září.



Dnes nejsem doma, hledám vír a shon,

dnes mám v plánu léčbu neklidem.

Dnes nejsem doma, hledám vír a shon,

já chci najít hudbou neklidnou zem.



Dnes nejsem doma, hledám vír a shon,

dnes mám v plánu léčbu neklidem.

Dnes nejsem doma, hledám vír a shon,

já chci najít hudbou neklidnou zem.



Nejsem k mání! K mání.