Hana Zagorová

Už větve stromů zlátnou,

možná už ráno bude mráz,

nedal´s mi zprávu žádnou,

že ten mráz spálí nás.



Znám chladná rána,

já sama a ty sám.

Dívá se oknem vrána

a já z ní smutek mám.

Už větve stromů zlátnou

pod hvězdou vzdálenou.



Jen papír slzou zrádnou

smáčí a já ti píšu dál.

Pod stromy, které zlátnou,

podzimní vítr vál.



Vím, to se stává,

láska se vytratí

náhle jak loňská tráva.

A ta se nevrátí.

A tak ti sbohem dávám,

hvězda tvá vzdálená.