Hana Zagorová

Hany

ona: Poprvé, když p?ede mnou byl plný sál,

zadrh´ se mi hlas, to víš…



on: Hm…



ona: Kritik, který za scénou ten ve?er stál,

ihned vsty?il prst, je níž.



on: Ou!



ona: Ve chvílích víc než zlých názor

starších koleg? mi pích´!



on: To znám, na kolegy je spolehnutí.



ona: ?ekli, holka, no, t? pic,

hlásek jako nic, blikne, zhasne za m?síc,

nad?je ti nekynou, hm, Hany s ofinou.



on: Odkud vlastn? jsi? Z moravského polesí…

Skon?i s touhle profesí!



Dej se rad?jši na jinou, ó, Hany s ofinou.



ona: Žádné klání však není p?edem prohrané!



on: Vzdávat se, páni, ó, tisíckrát ne,ne,ne!



ona: Ó, já si ?ekla, cvi?! Sej?ky, ty že? pry?.

Nadšenec, když je i d?í?,



oba: úsp?chy ho neminou, hm, Hany s ofinou.



ona: A jedem, jedem!

Hnout s v?cí v tom je celý fór.

Dnes, Hany, za?átky krušné už má za sebou.

Je stejn? š?astná, jen ú?es jinak nosí.

Snad jí to, prosím,



oba: lidi prominou,

že dnešní Hany už není s ofinou.