Hana Zagorová

Je to pro mě chvilka krás,

když si někdy najdu čas na svá přání.

Vypnu všechny zvonky svý

telefonní, u dveří,

chvíli sama nevěřím, nevyzvání!

Na chodbě pak vyvěsím

velký poutač z barev tří, nejsem k mání.

A pak prchnu rychle zpět,

pozamykám zámků pět.

Tak, a teď ať celý svět mě shání!



Hej, náladu skvělou mám,

nic mě nehoní, nezlobí.

Hej, hodinu celou smím

třeba umývat nádobí.

Hej, vyprat si džíny, snít,

knížku pohádek vzít a číst.

Hej, tak jako jiní žít,



zpívat ve vaně starý twist.



Hodina je krátký čas,

přesto si tu chvilku krás tvrdě bráním.

Vždyť život není vždycky fit,

a kdo chce víc než prázdně snít

měl by občas mít a žít svá přání.

Nemusí být veliká,

až se člověk zalyká na potkání.

Někdy stačí jenom chtít

chvíli nebýt slavný hit,

slabé dětské dlaně krýt svou dlaní.



Hej, náladu skvělou mám,

nic mě nehoní, nezlobí.

Hej, hodinu celou smím

třeba umývat nádobí.

Hej, vyprat si džíny, snít,

zpívat falešně vlastní hit.



Hej, tak jako jiní žít,

jen tak ze dlaní vodu, ze dlaní vodu pít.



Hej, náladu skvělou mám,

nic mě nehoní, nezlobí.

Hej, hodinu celou smím

třeba umývat nádobí.

Hej, vyprat si džíny, snít,

zpívat falešně vlastní hit.

Hej, tak jako jiní žít,

jen tak ze dlaní vodu pít.