Hana Zagorová

Hra na pravdu

HZ: Byl ve?er podzimní



a mn? se necht?lo spát

a nebyl v?bec lásky ?as.

A možná jsi byl s ní

a tehdy za?al jsi mi lhát,

pro? uzav?el se kruh kolem nás.



Já byla naivní,

sv?t se mi za zády smál,

cht?la jsem v?d?t hned,

kdo rozd?lil nás.



Byl ve?er podzimní

a v tom se zázrak stal,

když ve sluchátku

ozval se hlas…



DV: Ahoj, jak se máš?



Že se v?bec ptám!

Nejsem na tom líp

a ?erný sv?domí mám,

bodá jako n?ž.

To ty snad pochopíš,

že já a tv?j muž…

Te? to víš!



ob?: Hrály jsem si na pravdu chvíli



a chvíli bylo slyšet jen plá?.

Nám dv?ma vážn? došly už síly

a smál se jenom falešnej hrá?.



HZ: Byl ve?er podzimní



a já se p?estala bát

té hory prášk? na spaní.

Možná jsi byl s ní,

to se nem?lo stát

a zbylo jenom pousmání.



DV: Já byla naivní



a už jsem nemohla lhát.

Ten román by m? zlámal vaz.

Byl ve?er podzimní

a mn? se necht?lo spát

a nejen proto se mi t?ás hlas.



ob?: Hrály jsem si na pravdu chvíli



a chvíli bylo slyšet jen plá?.

Nám dv?ma vážn? došly už síly

a smát se m?l jen falešnej hrá?.

A smát se m?l jen falešnej hrá?.
Stream naživo